• Ostatní 17.09.2017 No Comments

    Svět nás nesoudí,

    on nám prostřednictvím zákona akce a reakce
    jen poskytuje následky a poučení
    a možnosti, jak udržovat rovnováhu a učit se.
    Soucítění není nic jiného
    než poznání, že každý z nás
    se snaží ze všech sil - že v rámci vlastních stávajících přesvědčení a schopností dělá, co umí.
  • Ostatní 02.09.2017 No Comments

    Psychoterapie je léčebné působení psychologickými prostředky tedy prostředky komunikační a vztahové povahy. Konkrétně, jedná se o interakci mezi terapeutem a klientem, v průběhu které dochází ke změnám v prožívání a chování klienta.

    Psychoterapie rozšiřuje a prohlubuje sebepoznání, vede k omezení sebezničujícího chování, k účinnému zvládání problémů, konfliktů a životních úkolů. Má vést k pocitům sebeuplatnění a seberealizace, k uskutečňování vlastních možností a k naplňování životního smyslu, k pocitu vyrovnanosti a spokojenosti a tím i k celkovému zvýšení kvality  života.

    Lidé se mne často dotazují co to je psychoterapeut. Je to člověk, který mnohé kapitoly knih klientů sám prožil a třeba i prožívá. Musí však zamezit v maximální možné míře, aby jeho problémy pronikly do problému klienta.  Úkolem psychoterapeuta je vést klienta, aby sám našel realitu. Pravdu o sobě však klienti snesou zpravidla tehdy, pokud na ni sami přijdou. Není možné jim pravdu říci neboť vyvoláme jedině opozici, jako logickou obranu sebe.Proto je naše práce skutečně náročná a často zdlouhavá. Pokud mám dobrého kamaráda, mohu se mu svěřit a on mně. Jen by měl být kamarád více zrcadlem než rádcem, který se naštve, když jeho radu neuplatníme. Jsou ale situace, kde laická pomoc naprosto nemůže stačit, např.rozchod s partnerem, autonehoda, nemoci apod.Zde je potřeba traumatizující událost zpracovat, aby v sobě člověk nenesl dlouhodobé následky této události.Často se v takových nezpracovaných případech jedná o transgenerační následky, tedy přesahující jednu generaci.


    MUDr. Andrea Dutková

  • Ostatní 02.09.2017 No Comments

    Přemýšlíme vůbec nad tím, kdy odpočíváme? Lidé říkají, že odpočívají například, když pijí kávu, spí, chodí do fitka nebo jezdí na dovolenou.Takové. fitko je spíše záležitost výkonu, kdy máme radost z naplněného výkonu, ale kdy jsme si vlastně neodpočinuli. Samozřejmě, že není špatné chodit do fitka, ale zároveň nemůžeme očekávat, že si tam odpočineme. Nebo taková dovolená třeba. Jejím hlavním významem je, že všechno je najednou jinak a také že se na ní těšíme a připravujeme na ní. Ona je tady hlavně proto, aby si na ní člověk odpočinul a ne, aby plnil jeden z úkolů, které si dal.
    Jedním ze způsobů, jak si kvalitně odpočinout je, že si zvolíme činnost, na kterou se potřebujeme důkladně soustředit. Díky tomu přibrzdíme myšlenky a řeči v hlavě, které pořád vedeme a co nás pořád trápí. To je forma, jak se dá opravdu odpočinout. Představte si , že hrajete fotbal a myslíte přitom na něco jiného. Tak to jste s odpočinkem skončili, protože jste rozjeli myšlenky. Třeba u potápečů je nemyslitelné, že by dělali něco jiného než na co myslí, musí být u toho co dělají. Stejně tak horolezci. Jsou to zkrátka činnosti u kterých jste naprosto celí. A jakoby v tranzu a to je známka pocitu štěstí, flow. Je tedy dobré, najít si činnost, která nás dokonale pohltí, do které se plně vložíme a myšlenky nebudou ubíhat jinam.

    Když to shrneme,tak co uvolňuje?

    1. Opravdu se uvolnit., třeba relaxací nebo meditací, kdy mozek vypne hlavu a plně se koncentruje na dech.
    To může trvat pouhých 5 minut a jsme odpočatí.
    2. Zvolíme jednu činnost, do které se naložíme a ostatní činnosti nás nezajímají.
    3. Uvolníme se pomocí stresu, tedy pozitivního stresu, adrenalinové zábavy, která vyvolává stres a v těle se odbourávají určité látky, které vyvolávají příjemné pocity. Ano, je to forma odpočinku, ale ne jako relaxace. Protože si vyvoláváme stres.

    Nezapomeňme, že uvolnit se můžeme kdykoli a kdekoli, pokud to umíme.

    MUDr. Andrea Dutková

  • Ostatní 02.09.2017 No Comments

    Vodní hladinu rozčeřila ryba. Kolem jejího zrcadlového obrazu se rozběhly kruhy. A Moudrá pronesla:

    “Odeber se na to klidné místo, k tomu tichému rybníku, který v sobě nosíš. Dívej se! Naslouchej! Věnuj pozornost jakékoli vlnce, jež se ti rozbíhá po těle nebo po životě v důsledku toho, že  děláš v nějakém směru příliš mnoho nebo příliš málo - a může se jednat o jídlo, pití, cvičení, práci či komunikaci.”.

    Tak tato citace je z jedné knihy Dana Millmana. Vřele doporučuji si od něj něco přečíst. Protože hezky vysvětluje to, co občas pociťujeme všichni, tedy určitou nevyváženost, kterou mnozí označují jako neurózu.

    Je marné radit člověku, který pociťuje napětí, aby se uvolnil, když vlastně neví, jak se uvolněně cítit. Ale jakmile jednou zažije hluboké bytostné uvolnění, získá orientační bod. Mnohem lépe rozpozná, když v něm vzniká napětí a dokáže rychleji podniknout kroky, aby toto napětí odstranil.

    Někdo by si třeba mohl myslet, že sebestřednost je sobectví, ale to je omyl. Jakmile jednou nalezneme rovnováhu, dospějeme k vnitřnímu klidu a vnitřní síle a to nám umožní udělat ve světě skutečné změny. Nejrychlejší způsob, jak najít střed, je přehnat to opačným směrem, tedy záměrně to zkusit jinak, než jak to děláme obvykle. Tedy pokud zkusíme výkyv na obě strany, daleko snadněji se nám bude hledat střed. Třeba to můžete zkusit s tenisákem mířícím na strom a záměrně ho hodit nejprve více vpravo a pak vlevo. Pokud si vyzkoušíte výkyvy na obě strany, máte velkou šanci, že se trefíte na střed. A to platí i pro další činnosti. Platí zde zákon rovnováhy a ta má svůj počátek v dýchání. Nádech a výdech tvoří základní životní rytmus. Nádech je zdroj života, inspirace, přijímání, výdech je uvolnění, dávání. Je to zrození a smrt a to s každým pohybem plic.

    Všimněme si jedné věci, že když se rytmus našeho dechu vychýlí z rovnováhy, napodobí ho naše pocity. Takže třeba když cítíme vztek, přijmeme ho se vším všudy a uklidníme si dech, vyrovnáme ho. Když cítíme smutek, přijměme ho, smiřme se s ním a nadechněme se z plných plic, aby našel rovnováhu.

    Přeji každému, aby našel svou rovnováhu v životě i ve všem ostatním. Ať už budete či nebudete kráčet v životě se stresem, zkuste se vracet k zlaté střední cestě.

    Andrea Dutková

  • Ostatní 02.09.2017 1 Comment

    Vítej na eBlogu. Toto je tvůj první příspěvek. Můžeš jej upravit nebo vymazat a začít s psaním vlastních příspěvků do blogu!